Itinerář cestování po Indonésii, body zájmu a užitečné informace
informace z roku 2015 a 2017
Letiště Ngurah Rai Airport Bali
Na hlavní mezinárodní letiště na Bali přistáváme krátce před půlnocí. Vzhledem k pozdní hodině příletová hala zeje prázdnotou. Dostáváme se k imigračním úředníkům, u první přepážky uhradíme poplatek 35 USD za udělení Visa On Arrival (jeden ze 3 boxů se svítícím VOA).
Pozn.: Od června roku 2015 zrušila indonéská vláda vízovou povinnost pro ČR na prvních
30 dní pobytu. Poplatek 35 USD při příletu se stejně jako Departure tax již neplatí.
Pokud plánujete zůstat v Indonésii déle než 30 dnů, musíte na letišti zažádat o standardní Visa On Arrival za 35 USD, které později prodloužíte o další měsíc. Více o prodloužení turistického víza zde.
S dokladem o zaplacení víza přistupujeme k druhému úředníkovi a ten nám s kamennou tváří nalepuje vízum do pasu.
Pozn.: Imigrační úředník kontroloval pouze doklad o zaplacení víza, nikoliv výši zůstatku na účtě, zpáteční letenku, či cokoliv jiného.
Na internetových fórech se můžete dočíst o mnoha případech týkajících se všudypřítomných portýrů čekajících u pásů na kufry. Do Denpasaru jsem zatím letěl celkově 3x a nikdy jsem žádného portýra nepotkal. V případě, že ho objevíte a rozhodnete se jeho služeb využít, oficiální sazba stanovená letištěm by neměla přesáhnout 5,000 IDR za zavazadlo.
Informace z roku 2017: Při odbavování na let do Indonésie budou po Vás na letišti s největší pravděpodobností vyžadovat doklad o existenci zpáteční letenky směrem z Indonésie (stačí ukázat email potvrzení). Pokud se jím neprokážete, může Vám být odepřen vstup na palubu letadla. Pokud nevíte, jak dlouho se v Indonésii zdržíte, doporučuji letenku pouze zarezervovat a nezaplacenou nechat propadnout.
Po obdržení víza a vyzvednutí báglů projdeme přes zelenou „Nothing to declare“ a vcházíme do příletové haly. Nalevo je Duty Free Shop a naproti za zábradlím zástupy čekajících lidí, naháněčů a taxikářů. Pokud potřebujete vybrat místní měnu, můžete tak učinit ještě před vstupem do Duty Free. Nachází se zde rovnou 3 ATM. V jiných částech letiště jsem na žádný další ATM nenarazil. Pokud to není nutné, s výběrem bych počkal do Kuty, kde by poplatky za výběr měly být výhodnější. Nedočkavci zde mohou zakoupit SIM kartu pro turisty u mobilního stolku (více o 3G internetu). V případě, že hodláte využít služeb předplacených taxi, přepážku „Prepaid taxi counter“ uvidíte napravo u vstupu do Duty Free, taxi do Kuty by mělo stát 60K – 75K. Před vchodem do budovy letiště Vám budou nabízet taxi za 100K - 200K.
Po projití drahého Duty Free vás začnou neodbytně oslovovat zástupy taxikářů a tím to pravé asijské dobrodružství začíná.
Pozn.: Pokud potřebujete koupit vodu nebo občerstvení, před letištní halou přes cestu, od výtahu po pravé straně se nachází menší a levnější krámek. Ušetříte - místo 15,000 IDR za vodu v hale zaplatíte jen 5,000 IDR. Při platbě kartou je minimální nákup ve výši 50K IDR.
Přenocování na letišti
Bylo pozdě, tak jsme se rozhodli přečkat několik následujících hodin přímo na letišti. Chtěli jsme si tak ušetřit stres ze shánění předražených taxíků a ubytování uprostřed noci v neznámém městě. Letiště Denpasar se k nočnímu přespání přímo nabízí.
Po několika hodinovém spánku jsme se překvapivě odpočatí vydali do největšího turistického resortu na Bali - do Kuty.
Kuta, Bali
Do Kuty jsme šli pěšky. Nechtělo se nám platit za drahé taxíky na letišti. Vyšli jsme z prostoru letiště, prodrali se davy dotírajících taxikářů. Ti nevěřícně obraceli oči v sloup, když nás viděli si to razit pěšky a s krosnami na zádech směrem do centra.
Nebylo to hrozné, jak se může zdát. Kuta se nachází 40 minut pěšky severně od letiště. Vyrazili jsme tímto směrem a zapluli do úzkých uliček nízkých baráčků místních obyvatelů. Zaujala nás pestrá architektura zdejších stavení, především malých chrámů vměstnaných mezi rodinná obydlí. Ranní vzduch byl nasycený kouřem zapálených vonných tyčinek, které tvořily součást obětních darů pro bohy - většinou trocha rýže, ovoce, bonbón, ale i cigarety v banánovém listu položeným před vchodem do domu.
Čím více jsme pronikali do centra Kuty, tím více se měnil ráz okolí. Malá a prostá obydlí lokálních lidí vystřídaly komplexy resortů a hotelů, přepychové restaurace a obchody se suvenýry. Jakmile jsme prošli kolem Roxy, Burger King, McDonald´s, KFC a Starbucks, bylo jasné, že jsme dorazili do samého centra. Vydali jsme se ulicí Jl. Pantai Kuta lemující Kuta Beach, prošli kolem Hard Rock Hotel Bali a došli na křižovatku s ulicí Jl. Popies 1. Většina levného ubytování pro backpackery se nachází v ulicích Jl. Popies 1 a 2. Vzali jsme to rovnou do Jl. Popies 1. Najít ubytování byla maličkost, v samotné Jl. Popies 1 je k dispozici hned několik levnějších guest housů. My jsme namátkou zkusili Ayu Beach Inn, schovaný v postranní klidné uličce 50 m od Popies 1. A líbil se. Rozhodli jsme se zůstat 3 noci. Recepční zahrál klasické divadlo - pokud zůstaneme více nocí, dostaneme “exkluzivní” slevu. Moc jsme mu to nevěřili, ale s cenou 150,000 IDR za noc jsme byli spokojeni.
Pozn. z roku 2017: Guest House Ayu Beach Inn nyní nabízí nejlevnější dvoulůžkovou místnost s větrákem za 175K IDR. Ani o rupii méně. Pokoje lehce přetřeli barvou a zavedli teplou vodu, proto ten příplatek 25K. I tentokrát se nám pobyt líbil, ale příště se také porozhlédneme online. Pokoje na Booking.com začínají v Kutě na 70,000 IDR. Podobný styl jako Ayu Beach Inn (se snídaní, WiFi a bazénem v ceně) se objevují od 130,000 IDR.
Prohlídka Ayu Beach Inn
Kuta je kapitola sama pro sebe, ulice v okolí Kuta Beach a Legian Beach jsou pastí na turisty. Neuvidíte zde nic lokálního ani původního balijského. Vše se točí kolem přepychových hotelů, luxusních restaurací, butiků, obchodních center, cestovních kanceláří, směnáren. Na tržišti dostanete k sehnání běžné kýče: suvenýry, nálepky, dřevěné penisy jako otvíráky flašek, nekvalitní oblečení a obuv (dámské předražené žabky Magdě vydržely jen 2 týdny!), hodinky, přívěšky, šperky a všechno možné, co je k dostání taktéž u vietnamských trhovců v ČR. Pokřikující trhovce se snaží překřičet mladičké energické a zmalované holky slovy „masás, masás“, jež jsou schopny v nočních hodinách nabídnout za menší příplatek nadstandardní „happy ending masás“.
Dostali jsme hlad. Paradoxem bylo, že ze všech těch restaurací jsme nebyli schopni vybrat jedinou. Vše je orientované na bohatší turisty. Výběr je obrovský, dostanete zde vše od italské kuchyně, přes steaky a hamburgery, mořské plody až po indonéskou kuchyni. Vzhledem k tomu, že většina turistů přilétá z Austrálie, evropských zemí nebo USA, ceny za jídlo se tomu také přizpůsobují. Běžný Čech se musí trochu poohlídnout, projít pár míst, než se najde vhodná restaurace nebo bar - nic není vyloženě levné, tak jak bychom v Asii předpokládali. Ceny jsou v Kutě zhruba na úrovni ČR, ale svůj oblíbený lokál nakonec stejně najdete.
Kuta není špatná volba. Je to vhodné místo pro začátek nebo konec cestování po Indonésii. Je zde veškeré turistické zázemí, levné hotely, bary a restaurace, hromady mladých lidí a divoký noční život, máte tu pěknou pláž, kde se dá surfovat. Celkově se jedná o vhodné místo na nabrání síly na další cestování. Více čtení o Kutě trochu jinak najdete zde.
Medewi Beach, Bali
Medewi Beach… Tak tady je vše jen o surfingu. Sem se vypravíte, pokud to se surfem myslíte opravdu vážně. Není tady nic, jen pár místních opálených dlouhovlasých pásků a zahraničních týpků. Ti tráví brzká rána a pozdní odpoledne ve vlnách a během dne na lavici v nějakém warungu nebo zašití někde s kámošema na cimře. Na Medewi narazíte při cestě z Denpasaru do Gilimanuk, po cca 3,5h cesty v minibusu (doporučuji velký bus, je to rychlejší) a zhruba 20 km před městem Negara. Buďte připravení, Medewi je malá vesnička s jednou mešitou. Na začátku vesnice vás navede obrovský poutač s nápisem Medewi Beach a pár vyobrazenými surfery. Nečekejte moc, jedná se o příjezdovou cestu k pláži (Jl. Pantai Medewi). Levné ubytování najdete právě tam. Máte na výběr mezi luxusnějším hotelem Mai Malu na začátku ulice, drahými bungalovy u pláže, anebo pár podstatně levnějších homestay podél cesty.
Pozn.: Po několika dnech stravování se ve Warungu na pláži jistě oceníte dobré a kvalitní jídlo v restauraci hotelu Mai Malu. Tento hotýlek s restaurací vlastněný Australany nabízí ubytování lepšího standardu (150K – 200K IDR) a vyšší standard se projevuje i v kvalitě jídel v restauraci. Byli jsme zde několikrát na jídlo a stoprocentně můžeme doporučit.
Okolí Medewi
My se spokojili s Homestay Devi u modré cedule Laundry, 50 m od hotelu Mai Malu dolů po cestě. Měli jsme to za 86,000 IDR – původně jsme se domluvili na 80,000 za noc, ale paní jaksi nechtěla vrátit zpátky drobné. Jednalo se o klasický homestay. Kvalita nic moc, tmavá místnost se smradlavou tmavou koupelnou. Zato jsme ale měli k dispozici skromné posezení venku a snídani v ceně. Na snídani byl možný jediný výběr mezi kávou a čajem, banana palačinka byla povinná. Dostat snídani od paní domácí byl někdy nadlidský výkon. Člověk si paní musel někdy osobně dojít zvednout z pryčny, aby tu snídani vůbec dostal. Od toho jak paní docházely suroviny na výrobu palačinky, se také odvíjela variace snídaně – někdy banana pancake bez banánu, ale s kondenzovaným mlékem, někdy pancake s čokoládou a někdy všechno dohromady.
Zatímco během přípravy snídaně byla paní domácí apatická, když přišlo na slovo business, ukazovala se najednou nesmírně čilá. Vytýkala nám, že si Coca Colu kupujeme jinde a při každém návratu z krámu nás čekal pravidelný scan igelitky, co si neseme v ruce. Když se nachýlil čas odjezdu, poslední dva dny nám paní vehementně vnucovala transport. Vizitku jejího známého jsme měli na stole ještě před snídaní.
Lovina Beach, Bali
Tak tohle byl jeden z našich nejpříjemnějších pobytů na Bali, vyrelaxovali jsme se pořádně. Možná také díky tomu, že jsme byli ve skvělé společnosti našich dvou holandských kamarádů. Lovina je malé a klidné městečko na severu Bali, kousek od města Singaraja. Charakterově spíše zaměřené na turisty hledající klid a relax. Opět je zde mnoho resortů, bungalovů a hotelů všech úrovní kvality a ceny, rozesetých podél celé pláže.
Zvolili jsme toto město jako výchozí bod pro naše návštěvy v imigrační kanceláři v nedaleké Singaraja při prodlužování turistického víza. Nechybělo nám nic. Doporučujeme ubytování v nově rekonstruovaném hotelu v centru Lovina Beach – Hotel Dupa, jehož majitel byl přátelský a velmi ochotný člověk, který nám nabídl super světlou místnost s větrákem, koupelnou a výhledem do rýžových polí za pěkných 100K za noc. Skůtra jsme měli také od něho, za 40K za den a nebyla to žádná stará herka, bylo na něm najeto jen 7,000km. Na jídlo jsme chodili do Ayu Warung a Apple Warung nedaleko pláže v ulici Jl. Mawar.
Co se dá v Lovině dělat? Toto město se nijak neliší od ostatních plážových měst. Většina aktivit spočívá v povalování se u bazénu v resortu, povalování se na pláži, a když vám vyhládne, najdete nějakou tu pěknou restauraci a pořádně se nadlábnete. Restaurací a warungů je zde dost, na své si přijdou všichni. Mimo kontinentální a balijskou klasiku zde hodně frčí ryby a mořské plody. Takže typické pokrmy nasi goreng, gado gado, mie goreng můžete prolnout nějakou pěknou rybkou. Na noční život jsou zde místní také připravení a mají turistům co nabídnout. Nejsou zde žádné diskošky, ale barů s živou hudbou nebo jen pěkným posezením hodně. Když nevíte jaký bar zvolit, nabídky typu Happy Hour 8 – 5 PM vám v rozhodování zajisté pomůžou. Velké pivko tak máte za 25K a džus za 5K. No neberte to.
Povalovat se nedá věčně. Rozhodli jsme se proto trochu prozkoumat blízké okolí. Půjčili jsme skůtra a vydali se k jezerům Danau Buyan a Danau Tamblingan. Jakmile se dostanete pryč z hlavního tahu na Gilimanuk, doprava je o dost slabší a člověk se na skůtru cítí rázem bezpečněji a jízda je příjemnější. Nabízí se zde možnost naplánovat trasu po lokálních úzkých silnicích a poznat tak lokální život v menších vesničkách lemujících tyto polorozpadlé cesty. A ty výhledy a okolní příroda vážně stojí za to! Podívali jsme se do Hot Springs, přírodního termálního koupaliště za neskutečných 5,000 IDR, hned vedle buddhistického chrámu. Pokud se vám chce platit vstupy, můžete navštívit okolní vodopády Sing Sing Waterfall a Gitgit Waterfall (cca 30,000 IDR). Vše vzdálené pár kilometrů od Loviny.
Na večeři v Ayu Warung
Úžasný hotel Dupa (v Polštině Hotel Prdel)
Výhled na Danau Buyan a Tamblingan
Padangbai, Bali
Tak toto městečko navštívíte asi jen při transitu na vedlejší Lombok. My zde přespali dvakrát, při cestě tam a zpět. Jsou zde hotely a restaurace a někteří turisté zůstávají i dlouhodobě – hodně se to tu točí kolem potápění. Nicméně přenocovat v Padangbai se jeví jako dobrá alternativa, pokud hodláte celodenní cestování z Gili Islands do Denpasaru/Kuty rozdělit na dvě části. Přenocovali jsme v hotelu Parta Inn – komfortu se Vám dostane podle toho, kolik si zaplatíte, ale vydatnou snídani a WiFi máte v ceně. My to měli za 100K. Paní majitelce šlo sice jedno oko šejdrem, ale po prvotním ceremoniálu nabízení transportu na Gilis už dala pokoj a s ubytováním jsme byli spokojení. Levný Warung Sinar (mapa) nevařil vůbec špatně, takže doporučujeme.
Pokud vám zbude část dne a nevíte, co by, běžte se projít na White Sand Beach nebo Blue Lagoon. Najdete je kousek od centra a popravdě White Sand Beach mě svým vzhledem velmi pozitivně překvapila.
Pozn.: Ze všech stran na vás budou místní chlapíci útočit s nabídkami fast boatů a dopravy na Lombok a Gili Islands. Nejlevnější nabídku Padangbai – Gili Air máte u místních prodejců za 175K (2017, pomalý trajekt, dodávka, loďka). Pokud se rozhodnete pro tuto levnou a pomalejší alternativu na vlastní pěst, lístky na trajekt kupte přímo u okénka v přístavu za lidových 40,000. Trajekt Vás doveze do přístavu Lembar na Lomboku. Zde smlouvejte jak o život a zaplaťte 150K za privátní dodávku pro dva do Bangsalu. V Bangsalu kupte lístky na Public Boat (Gili Air 12K, Gili Meno 25K) a celá cesta z Padangbai na Gili Air Vás vyjde na 127K na osobu. Proč platit za úplně to samé pochybným agenturám bezmála 50K na osobu navíc.
Pozn. z roku 2017: Parta Inn se nyní jmenuje Guest House Harmony a nabízí místnosti v rozmezí 200K (černá díra, větrák, koupelna) - 350K (hezké místnosti, AC, koupelna). Wifi a snídaně jsou v ceně. A ceny nasadili o 100% výše. Ubytovali jsme se naproti Harmony v Home Stay Tirta Yoga v dvoupatrovém apartmánku s terasou za 175K (Wifi, snídaně incl., mapa). Toto příjemné ubytování mohu vřele doporučit. Nutno podotknout, že v chrámu za zdí se občas místní děcka učí klasickou balijskou zvonkohru. A ten rámus trhá uši!
Celkově oproti roku 2015 ceny za ubytování v Padangbai patřičně vzrostly. Dříve jsme bydleli za 100K, dnes stejné podprůměrné nejlevnější místnosti stojí dvojnásobek. A to i online.
Krásnou a čistou White Sand Beach musíte vidět. Blue Lagoon snad ani ne - pláž i moře bylo zanesené plastovými odpadky a celkově zde nebyl dostatek místa na pláži pro rozložení ručníku.
Obrovské porce za rozumnou cenu (vč. mořských plodů a německé klasiky Schnitzel s Bratkartoffeln), levné čerstvé džusy, levné kafe a pivo dostanete v naší nejoblíbenější restauraci v Padangbai - v Pantai Ayu Restaurant (mapa, náhled jídel a menu). Hned vedle německé školy potápění.
Blue Lagoon Beach
White Sand Beach
Padangbai
Gili Air
Gili Air pro mnohé symbol dokonalé dovolené na „opuštěném“ ostrůvku, celý den srkající osvěžující koktejly a koupající se v průzračné tyrkysově modré vodě. Pokud hledáte, najdete opuštěné místečko na pláži jen pro vás a můžete si tak dokonale užít strhující západy slunce nad sousedním Gili Meno.
V našem případě se nejednalo až o tak idylický pobyt, jaký prezentuje většina turistů. Konkrétně na příkladu všech tří ostrovů Gili Air, Gili Meno a Gili Trawangan je zřejmý zničující vliv masivního turismu měnícího ráz ostrova, mentalitu místních obyvatel a celkovou zkušenost z pobytu. Takových 20 let zpět se muselo jednat jistě o úplně jiný (a lepší) zážitek.
Na ostrově jsme měli jako nízkonákladoví cestovatelé zpočátku problém najít vhodné ubytování v ceně do 150K. Nakonec jsme našli příjemnou bambusovou chatku v Alak Cottages (150K), 100m po pěšině od hlavní cesty nedaleko přístavu (pěšinu hledejte u Blues Corner Cafe a Bungalows). Na starost to měli dva mladí týpci. Jednalo se o menší rodinný business se 4 chatkami. Ve dne se jednalo o velmi klidné místečko, zato po půlnoci si to po pěšině štrádovalo plno ožralých lidí hulákajíc nám za chatkou.
Na obrovskou rolku (Martabak Spesial, 30K) nebo palačinku si zajděte do Bambu warung (mapa). A vůbec, pokračujte po ulici od Bambu warung jižně směrem k pláži a najdete pár zajímavých a levných warungů, vč. stánku se smaženým kuřetem na konci ulice (10K za kus).
Pozn. z roku 2017: Gili Air nás velmi nemile překvapil. Oproti stále půvabnému Gili Meno se Gili Air za uplynulý rok a půl razantně změnil. A to k horšímu. Všude probíhá výstavba nových luxusních bungalovů a předimenzovaných restaurací západního stylu. Netknutých míst porostlých vegetací na ostrově rapidně ubývá. Přes samé plážové bary je prakticky nemožné najít privátní místečko na pláži. Dosud netknutý pruh pláže na západní straně ostrova, kdysi ideální pro pozorování romantických západů slunce, je nyní zanesen bordelem. Levné warungy jižně od Bambu warung ustoupily kýčovitým dřevěným konstrukcím předražených barů a celkově se na Gili Air citelně podražilo. Křupavé voňavé kuřátko Lalapan Ayam s rýží za 40K ochutnejte v levném Ina Warung (mapa, ukázka jídla a menu). Pokud nevíte, kde hlavu složit, prostorný a čistý homestay Andin Bungalows (od 165K, Wifi a snídaně v ceně, mapa) patřil svým komfortem k těm lepším ubytováním, které jsme v Indonésii měli. Našlechtěná paní domácí se nejdříve postarala o perfektní snídani a pak svědomitě poklidila.
Gili Meno
Po příjezdu jsme Gili Meno obešli skoro celý kolem dokola. Za 1,5h jsme nebyli schopni najít přijatelné ubytování pod 200K a už se schylovalo k tomu, že si buď připlatíme, nebo pojedeme zpátky na Air. Nabízeli nám všechno možné, předražené staré plesnivé bungalovy za 250K a výš, otevřené spaní – postel, nad ní střecha a místo zdí šátek za 200K. V tom nejhorším momentu (rezignovaní na cestě zpět do přístavu) nás oslovil jeden frajer z pláže a dovedl nás do Bungalows Sasak. Ubytování bylo v cajku. Starší, ale prostorný bungalov s vlastní venkovní koupelnou jsme měli za 200K vč. velké snídaně, barelu vody v chatce a WiFi na recepci. Na jídlo jsme docházeli do levného warungu Putri Homestay.
Gili Meno je nejklidnější ze všech ostrovů. Dá se obejít kolem dokola za méně než 2h a pokud hledáte, najdete i zde své privátní místečko na pláži s dokonalým výhledem.
Pohled na "přístav" Gili Meno
Pláž na Gili Meno
Pohůdkový západ slunce na pláži
Gili Meno: Jak vypadaly Sasak Bungalows? Mrkněte!
Gili Islands: Gili Air a Gili Meno ve zkratce
Před návštěvou ostrovů Gili si rozhodně přečtěte můj komentář z roku 2017 na neustále se zhoršující stav prostředí ostrovů Gili díky nekontrolovanému přívalu masového turismu.
Denpasar, Bali
V Denpasaru toho k vidění moc není. Většina cestovatelů přenocuje v blízkosti terminálu Ubung a na druhý den pokračuje směrem na západ Bali nebo Jávu. Pokud to vidíte stejně, doporučujeme zánovní hotel Warta Sari, 200m severně od brány terminálu Ubung. Řekněte si o cimru s teráskou v přední části hotelu. Máte to za 120K a Nasi Putih k tomu. Wifi na recepci.
Při jedné z návštěv Denpasaru jsme se ubytovali v Nakula Familiar Inn (inzerovaný v LP). Je to pěkný a čistý rodinný guest house. Nabídnou vám nadstandardně vybavenou místnost (větrák nebo AC) s posezením venku a WiFi. Ráno dostanete zdarma energetickou bombu - typický balijský moučník, po kterém vám bude zaručeně těžko. Vytknout by se dala snad jen ta cena, za 200K bych očekával větší snídani v ceně.
Zajímavé je, že Denpasar vzdálený pouhých 8km od turistické a party burácející Kuty si stále zachovává svůj původní ráz. Snad díky minimálnímu turismu ženy zde chodí zahalené v tradičních šatech (některé i v burkách), nevidí se žádná nahota a alkohol na ulici (pivo se sežene v krámě, pokud si o něj vyloženě řekněte – konzumace na ulici není povolena), na stánky se suvenýry narazíte těžko. Na druhou stranu uvidíte více warungů s lokálním jídlem (a obsluhou s nulovou angličtinou), bakso stánky a trhy s pestrobarevnými šaty a rolemi všemožných druhů látek. Jediná atrakce města může být Bajra Sandhi Monument obklopený trochou zeleně a fotbalovými hřišti, kde si to místňáci v teplákovkách dávají během kolem dokola.
Máte zde pár obchodních center, pár obchodů s elektronikou a najíst se můžete dobře mimo warungy u KFC, McDonalds nebo velmi levně ve food courtu v Tiara Dewata.
Potřebujete prodloužit indonéské vízum, či zažádat o vízum do jiných zemí? Učiňte tak v Denpasaru.
My zde vyřídili půlroční vízum do Indie!
Karangasem Banyuwangi, Java
Pěkná, rýžovými poli lemovaná vesnička na samém východu Jávy. Všichni nás zde přátelsky zdravili, v obchodě nám paní naúčtovala ceny bez přirážky a na nádraží jsme si dali bakso za 7,500 IDR. Jedna z názorných ukázek jednoduchého a turismem dosud nezkaženého života lokálních lidí. Zůstali jsme jen jednu noc, pak se vydali vlakem dále na západ. Počítejte s opravdu nízkým standardem ubytování. Plesnivý a malý pokoj s postelí spíše pro jednoho než dva vyjde na 90K – 140K.
Solo, Java
Surakartou neboli Solem jsme projížděli při cestě do Pacitanu. Byla to jen jedna noc, ale zážitek nezapomenutelný. Do města, na nádraží Solo Balapan, jsme přijeli po západu slunce. Čekal nás 3km dlouhý pochod do zóny s ubytováním pro turisty. Zážitek byl umocněn probíhajícím Ramadánem, z desítek minaretů se ozývalo přeříkávání koránu bez přestání, procházeli jsme kolem mešit plných modlících se lidí, bez výjimky zcela oděných v bílých hábitech - burkách. Muži stáli vepředu a ženy vzadu. Muslimský ráz navíc podtrhovala architektura domů všude kolem nás.
Najít ubytování v tmavých úzkých uličkách bez ukazatelů zabralo déle než obvykle. Konečně jsme došli k těžkým železným vratům hotelu Paradise. Tyto obrovská zelená vrata byla vsazena v ještě masivnější zdi, navrchu zakončené zátarasou z ostnatého drátu. K překvapení nám otevřel sympatický malý chlápek. Procházeli jsme rozlehlou chodbou a udiveně obdivovali velikost a majestátnost (již neaktuální) interiéru hotelu. Jednalo se opět o orientální styl - zdi obložené těžkými zrcadly a ze stropu visely zdobené lustry. Jen ty cimry byly IN možná někdy v šedesátkách. Od té doby se vybavení moc nezměnilo. V koupelně na nás čekalo klasické mandi, místo sprchy ze zdi čouhala matka. Vyžádali jsme si jinou místnost se sprchou. Nebyl problém, proč by taky, byli jsme jediní hosté v hotelu. Poté, co chlápek vymyl koupelnu, převlékl postel a vymetl šváby, byla nová cimra připravena.
Přepychové vybavení hotelu Paradise - cítili jsme se "jako v ráji"
Neměli jsme dost a vydali se na průzkum ulic noční Surakarty. Vzbuzovali jsme pozornost všech kolemjdoucích a postávajících, byli jsme jediní bílí turisté široko daleko. Občas na nás někdo něco zahalekal, občas jen civěli. Místní obyvatelé si dopřávali své první jídlo dne sedíce na kobercích rozprostřených po celé šíři chodníků. Ženské vyvařovaly lokální speciality u pojízdných stánků jako o závod, ale my to vzali rovnou do Fried Chicken. Přeci jenom ta hygiena na ulici tu byla druhořadá.
Při návratu jsme se trochu obávali, že nás chlápek z hotelu nechá stát před těžkými vraty. Otevřel a my se kupodivu krásně vyspali.
Pacitan, Java
Toto nezapomenutelné městečko na jihu Jávy pár hodin jízdy od Jogjy bych hodnotil jako nejlepší pobyt z našeho cestování po Indonésii. Pokud se zaměřujete na neturistické oblasti, tak Pacitan je právě to, co hledáte! Budete se cítit jako v ráji, užívat nefalšovanou lokální turismem nezkaženou atmosféru, kochat se krásnou okolní přírodu a surfovat jak pominutí každý den – podmínky jsou zde ideální.
Ve městě nehledejte žádné západní vymoženosti, na pár výjimek restaurací s kontinentálním jídlem (jako třeba s pizzou) se budete stravovat ve warungu. Zaměřte se na warungy se za sklem vyskládanými miskami s všemožnými pokrmy. Výběr je více než uspokojivý a za pořádnou večeři včetně pití zaplatíte běžně 15,000 – 35,000 IDR za osobu. Jeden takový je cca 100m jihozápadně od čerpací stanice na Jl. Jenderal Gatot Subroto. Pokračujte dalších 200m a vyzkoušejte neuvěřitelný Martabak Special u malého stánku s koblihami (otevřený po setmění). Tato velká banánová palačinko-buchta s vrstvou kondenzovaného mléka a čokolády je návykově chutná a garantuju, že jedna nebude stačit!
Pro občasnou změnu jsme si oblíbili bistro Fried Chicken na Jl. Jenderal Achmad Yani západně od parku Alun – Alun Pacitan. Smažené kuře (chicken menu 23K), pasta, hamburgery a indonéské jídlo jsou zde za pár pětek.
Ubytování ve městě je značně omezené. Za městem na cestě nejblíže k pláži nemůžete minout Harrys 1 a Harrys 2, vyhledávané to ubytování surfařskou komunitou. Dají vám na výběr mezi cimrou (nejlevnější 70K – přístavba se spaním na podlaze, za 90K dostanete krásnou místnost) a bungalovem za cca 200K. Internet nečekejte, zato potěší plně vybavená kuchyň v obou objektech. Na způsob hostelu si zde můžete navařit a využívat veškeré vybavení (lednička, kafetérie, toustovač a jiné). Za scootra dáte 50K.
Věřte tomu nebo ne, tento „laid back“ styl je vysoce návykový a díky tomu jsme zůstali 8 nocí – druhý nejdelší pobyt na jednom místě v Indonésii. Nic se zde neřeší, ráno a odpoledne si jdete zasurfovat, přes den dáte relax nebo výlet do okolí (k vidění je toho opravdu hodně) a v noci se navaří a posedí s kámošema na venkovní verandě. Zkrátka pohoda…
Kam se tedy vypravit na výlet? Vemte skůtra a jeďte prozkoumat okolní dech beroucí pláže Pantai Srau, Pantai Watukarung a Pantai Klayar. Kampak se hrabou Gili Islands, vydejte se po pěšině (občas přes útesy) dále po pláži a stoprocentně objevíte privátní pláž jen pro vás. Představte si to, žádní turisté, krásná scenerie, zlatý písek, malé laguny ve skalách a to vše do 30 – 35 km od Pacitanu. Nevynechte impozantní jeskynní komplex Bomo Goa Gong (10K) a zregenerujte se v horkých spa bazénech Cave Air Hancat Spa (10K).
Fenomenální pláž Pantai Klayar
Pantai Klayar - pohled zdola
Pole v Pacitanu
Kopi time na pláži Watukarung
Příprava sladké pochoutky Martabak
Yogyakarta, Java
Město Jogja, jak Yogyakartu nazývají místní obyvatelé, mě překvapivě zklamalo. Čekal jsem více, než se mi dostalo. Jogja je o poznání více turistická, centrum plné trhů a neodbytných a vypočítavých trhovců. I ty ceny jsou krapánek výše. Ulice Jl. Malioboro je toho pravým příkladem. Všude kolem vás vidíte trhovce, směnárny, naháněče, obchodní centra, taxikáře, rikšáky, kteří vás nenechají na moment v klidu. Jistě narazíte na sympatického chlápka, který vás po úvodním přátelském rozhovoru bude tahat po krámech s falešnou batikou či vás lákat na výstavu batiky, která končí už dneska – ale pokud si ihned pospíšíte, naštěstí pro vás to ještě stihnete…
Budete-li hledat ubytování v zóně mezi vlakovým nádražím a ulicí Malioboro, připravte se na nejhorší. Je zde ohromné množství hotelů, losmenů a guest housů, ale ta kvalita! Ta kvalita je příšerná – většinou vám nabídnou tmavou, vlhkou a ne zrovna čistou místnost za cenu kolem 100K. Na ulici nás zastavil obézní chlápek a zavedl nás do hotelu Merapi. Za 120K jsme měli ucházející místnost s koupelnou, Wifi a chutnou snídaní. Doporučujeme. Pokud hledáte lepší standard, vydejte se mimo tuto zónu. Seženete tak hotel s bazénem, snídaní a Wifi kolem 180 – 200K.
V Jogje najdete pár historických památek z éry její největší slávy – chátrající Sultan Palace (7K), zanedbaný Kraton s pár mnichy žijícími uvnitř (12,5K), plesnivý Water Palace (12K) a pár muzeí a galerií. Věříte-li na zázraky, nezapomeňte se stavit v „parku“ Alun – Alun Selatan Jogja. Uprostřed travnatého plácku se tyčí dva statné stromy. Zavažte si oči a poslepu se snažte projít mezi nimi. Pokud se podaří, čeká vás hodně štěstí nebo splněné přání – výklady jsou různé.
Pro dopravu ve městě používejte MHD busy, trasy jsou přehledné. Jízdné je pouhých 3,6K.
Spící rikšáci v Alun Alun Selatan
Dieng, Java
Po více než měsíci cestování po městech a plážích jsme se rozhodli pro změnu vyjet do hor. Tektonicky aktivní vesnička Dieng Plateau několik hodiny jízdy severozápadně od Jogjy nabízí ideální zázemí pro prozkoumání rýžových terasovitých políček zasazených ve strmých vlnících se svazích okolních kopců, jezer Telaga Warna (tříbarevné jezero), Telaga Pengilon (vstupné neplaťte, dají se najít skuliny jak se dostat do areálu zadarmo) a jezera Telaga Merdada, kráteru Sikidang a pozůstatků hinduistického chrámu Arjuna Temple (25K Sikidang kráter a Arjuna combo). Pronajměte skůtra za 100K (vč. 2l benzínu) a projeďte tuto kopcovitou a tektonicky aktivní krajinu (vývěry páry, horké řeky, bahenní sopky). Rozhodně to stojí za to!
Městečko disponuje mnoha homestay různé kvality a ceny v rozmení 150 – 250K. Podstatně levnější variantou je Losmen s restaurací Bu Dojio za 75K (místnost s Wifi, společná koupelna) na hlavní křižovatce. Možností kde se najíst, je zde málo. Vaří dobře ve zmiňovaném losmenu a ve vesnici je k dostání velmi levné street food (kuře, smažená obalovaná zelenina a tofu).
Arjuna Temple
Terasovitá rýžová políčka okolí Diengu
Vřící kráter Sikidang
Jakarta
Jakartu jsme viděli opravdu jen letmo. Přijedete-li vlakem na Gambir Central, můžete nechat bágly na nádraží a porozhlídnout se u Monumen Nasional hned za rohem. Pěšky můžete dojít do backpackerské ulice Jl. Jaksa – ne příliš pěkné místo s dražšími warungy. Potřebujete-li se dostat na letiště, u stanice Gambir zastavují autobusy společnosti Damri s přímou linkou na letiště (40K).
Kuta Medewi Beach Lovina Beach Padangbai Gili Islands Denpasar Karangasem Solo Pacitan Yogyakarta Dieng Jakarta